Konečně je to tady. Po návratu z Pobaltí nabírá můj život víceméně pravidelnější rytmus a já se můžu vrhnout na úpravu fotografií z ces...

Pobaltská odysea, aneb jak jsem se sama vydala na východ a ještě mnohem dál

čtvrtek, listopadu 19, 2015 Zuzana 7 Comments


Konečně je to tady. Po návratu z Pobaltí nabírá můj život víceméně pravidelnější rytmus a já se můžu vrhnout na úpravu fotografií z cest. První část z litevského Vilnia je hotová a připravená k naservírování vašim očím. Nebude to ale jen o fotografiích, z Litvy jsem si domů přivezla také horu krásných vzpomínek. Jo a nezapomeňte, tuhle velkou cestu jsem absolvovala sólo.

Vilnius je první zastávkou mé odysey. Cestou do něj přemýšlím o těch kouzelných okamžicích na začátku, kdy člověk neví a jen napjatě čeká, co ho potká. Ve vzduchu cítí tu podivnou vůni dobrodružství a instinktivně otevírá náruč, aby to všechno mohl přijmout. Jenže? Občas se to může pokazit a neohrabaný cestovatel otevírá náruč spíše svým divokým a idealizovaným představám o hladkém průběhu.

Jaký byl předpokládaný začátek mé cesty? Přijedeme přesně na čas do Vilnia, budu čerstvá a vyspaná, vysednu do teplého a slunečného rána, nadechnu se čerstvého vzduchu, který voní tak trochu jinak než u nás.

Skutečnost je asi taková, že přijedeme o hodinu dříve. Jelikož tak brzký příjezd nečekám, budí mě řidič. Vysedám kdesi ve Vilniu do tmy a deště. Jsem ospalá a ocitám se někde u obchodního centra. Smrdí to tady jako u každé jiné velké silnice všude ve světě. Aby toho nebylo málo, zjišťuji, že jsem vysedla na špatné zastávce. Autobusové nádraží je vzdálené 5 km a já se nemám kam schovat před deštěm a zimou. Je totiž před sedmou ráno a všechny obchody otevírají až v osm.

Upřímně, kdybych ale nebyla hloupá a po cestě si přetočila hodinky o hodinu dopředu na litevský čas, nic nemuselo být tak hrozné. Nebylo by totiž před sedmou, nýbrž před osmou ranní, za pár minut mi otevřel obchodní dům a já se nemusela plazit pět kilometrů na autobusové nádraží. Až tam, při pohledu na hodiny mi totiž došel můj fatální omyl.

Dva dny ve Vilniu strávím procházením a obdivováním města. Navštívím několik kaváren a také narazím na velmi přátelského hostitele, u kterého bydlím přes AirBnB. Ten mě s sebou bere na koncert své kapely, pít do nejzábavnějšího podniku v celém Vilniu (dle jeho slov) a velmi rád odpovídá na všechny mé všetečné otázky ohledně života v tomto městě.

Vilnius je jednoduše skvost. Pobyt jsem si užila do poslední mrtě. Příště vám napíšu, jak se mi líbilo v estonském Tallinu.

P.S. Pokud se vám líbí můj blog a chcete veškeré novinky z první ruky, lajkujte moji FB STRÁNKU.
Máte rádi fotografie? Tak to určitě nepřehlédněte můj INSTAGRAMkde se objevují fotografie, které jinde neuvidíte.

Model na hlavním nádraží
Kávu tady mají výbornou


Upršený park ve Vilniu
Cesta ke Gediminasově hradu


Důvod, proč miluju Pobaltí
Centrum města
U katedrály 
Gediminasův hrad
Pohled na nový Vilnius




Já na kopci :)







7 komentářů:

  1. Jéé to je nostalgie, ve Vilniu se mi taky moc líbilo! Pamatuji si, že jsem si při pohledu na katedrálu říkala, jestli jsem se omylem neocitla v Řecku!! Výšlap na hrad byl taky super a ten výhled! Já teda byla v létě, takže jsem řešila spíš opačný problém a to vedro!!:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, katedrála byla moc super, taky jsme si u těch velkých a monstrózních sloupů říkala, že jsem asi někde špatně! :D Vedra jsou v Pobaltí pověstná, nejsi první, kdo mi o nich říká. :)

      Vymazat
  2. No tak tyhle články budu hltat! Nemáš subscribe emailem? :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, subscribe emailem jsem ti zřídila, abys mohla pohodlně odebírat novinky z blogu. :)

      Vymazat
  3. ve Vilniusu jsem byla v září a hned bych jela znovu!:) s časovým posunem jsem měla stejný problém. sice jsem už v ČR věděla, že je tam o hodinu dřív, ale během té cesty jsem to úspěšně stihla zapomenout:D
    se Simple Express jsem měla jen dobrou zkušenost:) i když mě zrovna tablet nefungoval vůbec a jeden řidič tak strašně kašlal, že jsem si myslela, že to s ním praští a nedojedeme. při mé smůle jsem to kašlání poslouchala i cestou zpět:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je prostě fatální chyba, kterou člověk může udělat no. :D Prostě posun jedna hodina a jak špatně se s tím člověk vyrovnává, to je neuvěřitelné. :D

      Jinak tedy to jsi měla na trase zrovna bad luck, s tím kašláním a tabletem. No co člověk nadělá. :)

      Vymazat
  4. jej... ale tak hlavně, že sis to užila i přes nečekaný začátek :D fotky jsou parádní, těším se na další tvé zážitky :))

    OdpovědětVymazat