Noc před odjezdem do Gruzie nemůžu usnout. Jsem nervózní a ptám se sama sebe, zda dělám dobře. Jestli přece jen náhodou nemají pravdu...

6 poznatků z Gruzie, které mě překvapily

úterý, února 02, 2016 Zuzana 17 Comments


Noc před odjezdem do Gruzie nemůžu usnout. Jsem nervózní a ptám se sama sebe, zda dělám dobře. Jestli přece jen náhodou nemají pravdu ti všichni kolem, kteří mě kvůli mému výletu do této země považují tak trochu za blázna. Gruzie? A jedeš sama? Zbláznila ses? Nic tam není/je to strašně nebezpečné/Sýrie je blízko. 

Argumenty tohoto typu jsem slyšela z různých stran milionkrát. Já se ale nedala zviklat a odcestovala. A co jsem nakonec zjistila? Nic revolučního. Jen že všechno je jinak, než se může na první pohled zdát.

1. Gruzie není tak nebezpečná, jak si myslíme. Zprávy jsou plné negativních zpráv, to ano. My pak máme pocit, že svět je doopravdy nevhodné místo pro život. Tahle iluze je ale vytvořena jen díky tomu, co chce číst/slyšet většina lidí. Negativní, senzační zprávy prostě táhnou víc než pozitivní a radostné události.

Z tohoto důvodu se lidi bojí odjíždět do Gruzie. Přepadávání turistů, válka v Jižní Osetii a strašlivá chudoba - to jsou zprávy, které se k nám z této země v minulosti dostaly. A jaká je tedy bezpečnostní situace v Gruzii teď? Upřímně, já se tam vůbec nebála. Na každém kroku v celé zemi (nemluvím o autonomních oblastech, ty nepatří pod gruzínskou správu) potkáte policejní hlídky (v nových Škodách Octavia) a lidé jsou zde opravdu tak milí a pohostinní jak se říká.

Měla jsem také možnost bavit se s několika Gruzínci a ti mi nezávisle na sobě potvrdili, že od roku 2008 se spousta věcí v Gruzii změnila k lepšímu. V hlavním městě Tbilisi tak lidé běžně nechávají v ulicích svého města odemčená auta a byty. To můžu potvrdit, protože moje hostitelka z AirBnB mi nedala ani klíč. Nebyl třeba, dveře byly vždy odemčené. 

2. Pohostinnost Gruzínců doopravdy nezná mezí. K razítku do pasu dostanete od gruzínské vlády láhev vína. Hodně lidí vás bude na cestě Gruzií brát jako opravdové hosty. Nejste jenom turisti, jste jejich hosty a hosty jejich země. Připravte se tedy na to, že vám cizí lidé budou chtít kupovat jídlo (tradiční gruzínské pochoutky) nebo při společné večeři platit vaši útratu v restauraci. V Gruzii se doopravdy hodně pije alkohol (hlavně víno a chacha), a tak vám spousta lidí bude chtít darovat (často domácí) alkoholické nápoje všeho druhu.

3. Doprava je zde neuvěřitelně levná a dá se smlouvat. Kutaisi je vzdálené od Tbilisi cca 250 km, přesto doprava mezi těmito městy vás může stát v přepočtu pouhých 100 Kč. K dopravě po Gruzii doporučuji žluté/bílé minibusy - maršrutky, které jsou opravdu levné. Jako turistovi vám často řeknou řidiči vyšší cenu, než místním lidem. Proto je dobré nebát se a smlouvat, pokud se vám cena nezamlouvá.

4. Místní se vás občas budou snažit při placení natáhnout. Rozhodně nebudu Gruzii jenom adorovat. Bohužel mám i dva nepříjemné zážitky, kdy se mě místní snažili při placení trochu obrat. Jednou si řidič maršrutky z Kutaisi do Tbilisi řekl dvojnásobnou cenu oproti tomu, co jsem vyčetla v diskuzích na internetu. Podruhé mi paní při nákupu poštovních známek místo 4 GEL vrátila jenom 2 GEL. Podle toho, jak se se mnou během vracení peněz snažila vehementně bavit mám dojem, že jen chtěla, abych si toho nevšimla. Proto buďte obezřetní.

5. Pokud jste Evropanka světlého typu, budete v Gruzii pozoruhodná rarita. Většina lidí tady je černovlasá s hnědýma očima a tmavší pletí. Pokud jste tedy zrzka nebo blondýna a pohybujete se po této zemi sama, buďte připravena na nabídky sexu, sňatku, catcalling a obdivné pohledy.


6. Někteří věřící lidé se křižují pokaždé, když vidí kostel. Týká se to hlavně starších lidí a co k tomu dodat? Nejsem na takové chování zvyklá a jednoduše to člověka překvapí, když se začne křižovat třeba řidič vaší maršrutky na dálnici v rychlosti kolem 130 km/h. 



17 komentářů:

  1. Zuzi to je nadhera! Bosna a Gruzie jsou dve země východu, které mě šíleně lákají, tak snad se toho jednou dočkám, tvůj článek mě v tom jenom utvrdil!:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozhodně doporučuji, je to zase něco jiného! :)

      Vymazat
  2. Juu, super článek! Muselo to tam být bezvadné a i trochu dobrodružství.. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, bylo to celkem crazy, časem povím rozhodně víc... Není to jednoduché jako u nás :D Ale rozhodně Gruzii doporučuji :)

      Vymazat
  3. Super článek :-) jednou bych se tam taky chtěla podivat.

    Mladivtrapu.wordpress.com

    OdpovědětVymazat
  4. Super článek :-) jednou bych se tam taky chtěla podivat.

    Mladivtrapu.wordpress.com

    OdpovědětVymazat
  5. Gruzie mě hodně láká, po tvém článku snad ještě dvojnásob :) Jak dlouho jsi tam byla? Případně kolik dnů je podle tebe ideál na návštěvu Gruzie? Je mi jasné, že každý hledá něco jiného a podle toho se určitě délka liší, ale jde mi o tvůj subjektivní názor :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byla jsem tam týden a ten týden tak stačí na to, aby člověk poznal ty nejdůležitější věci... Samozřejmě čím delší dobu v zemi strávíš, tím lépe a více poznáš. :) Takže já jsem pro to, zůstat v zemi max. dlouhou dobu :)

      Vymazat
  6. Tak to s tou láhví vína je fakt dobrý :D

    OdpovědětVymazat
  7. Skvělý článek, díky. Chystáme se tam teď začátkem května jestli klapnou letenky. Jen ještě takový dotaz. Myslíš že tam může přežít abstinent? :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Těžko to opravdu těžko říct. Ale myslím, že to nebude o moc rozdílnější než v Česku, když řekneš, že nepiješ... :) Prostě budou blbě koukat a nutit ti to, ale pokud se nenecháš zlomit, nic nenadělají :)

      Vymazat
    2. Našeho kamaráda abstinenta jsme protáhli Rumunskem (je to taky velice pohostinná a alkoholu holdující země) na to, že pít nemůže. Neříkali jsme proč (prostě proto, že se tak rozhodl) a snažili jsme se, aby to vyznívalo, že má třeba něco s játrama a zaklínali jsme to mantrou "Jel nu poate nič un pik" - On nemůže ani trochu; štamprlata jsme mu nekompromisně odebírali z ruky. Fungovalo to výborně.

      Vymazat
  8. lidé rychle odsoudí, ale při tom jen čtou a myslí si, že už ví... :)) líbí se mi, že ses nedala zastrašit a vyrazila na další své dobrodružství! :))

    OdpovědětVymazat
  9. Gruzie byla super a nikdy jsem se tam necítil nijak ohroženě. Strávil jsem tam dva měsíce přes léto. Přes týden jsem byl sice vždy v Tbilisi, ale na víkendy vždy pryč. Cestoval jsem teda s kamarádkou, takže to je trochu jiná situace, ale stopovali jsme, spali ve stanu a nikde jsme nenarazili na žádný problém. Ceny jsme smlouvali hlavně u taxíků, bez toho to nešlo a jednou když jsme jeli jen ve dvou maršrutkou kousek od Kutaisi. Lidi fakt super a pohostinní.
    Docela by mě zajímalo, jestli tam někdy byli ti, co říkali jak je to tam nebezpečné a poblíž Sýrie :D

    OdpovědětVymazat
  10. Ahoj, chystáme se na konci léta do Gruzie na kola (tři kluci). Co jsem se dočetl, lidé tam mluví hlavně rusky. Ruštinu nikdo z nás ale neovládá, bude to problém? Jak jsi se na místě domlouvala ty? Díky Ondra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, tak já neumím rusky a v pohodě jsem se domluvila... V hlavním městě mluví anglicky třeba i lidé kolem 30-40 let, mimo jenom rusky... Ale prostě rukama nohama, s češtinou a pár základními frázemi ruštiny jsem fakt neměla problém... No a 25 let a níže už mluví všichni anglicky, zase taková divočina to není :)

      Vymazat
    2. Díky za rychlou odpověď, Zuzko. Docela jsi mě uklidnila, ale i tak radši naštuduju základní fráze v ruštině. Když nad tím tak přemýšlím, před lety jsem byl s báglem po horách v Bulharsku a kromě dost bídné mapy vytištěné z internetu, jsme měli jen A4ku základních frází a vystačilo to od nákupů ("kolik to stojí?") až po nocleh ("dobrý den, pane, můžeme tady přespat?") :)) Ondra

      Vymazat