Můj vstup do dospěláckého života a 8 zásadních rad, které bych dala svému mladšímu já

EDIT:  Tenhle článek jsem napsala minulý rok na podzim (říjen 2016) a úplně na něj zapomněla. Vydávám ho proto teď, s ročním odstupem ...


EDIT: Tenhle článek jsem napsala minulý rok na podzim (říjen 2016) a úplně na něj zapomněla. Vydávám ho proto teď, s ročním odstupem a musím říct, že s ním stále plně souhlasím. Na svém příběhu a situacích bych chtěla ukázat, který kroky mě dostaly až tam, kde jsem dneska. Můj příběh se točí hlavně kolem cestování, ale věřím, že následující řádky pro vás budou přínosné, i když neplánujete na cestách strávit půl života.

Když člověk nemůže v noci spát, tak obvykle výplodí spoustu skvělých myšlenek. Tady je přísun těch z včerejší noci, kdy jsem intenzivně přehodnocovala, zda se ubírám ve svém životě preferovaným směrem. V září jsem konečně dodělala školu a našla si vysněnou práci, ale je podzim, což pro mě znamená hodně přemýšlení. Když jsem si všechno poctivě zapsala, najednou mě napadlo, proč jsem tyhle věci nevěděla třeba už na začátku výšky? Proč si se mnou nikdo nesedl a neřekl mi, na co se zaměřit? Co bude jednou pro mě důležité? Kdybych to bývala věděla, tak všechno udělám mnohem dřív a určitě jinak!

No… Na druhou stranu také vím, že nejcennější zkušenosti jsou ty osobně získané, nikoli zprostředkované. Nicméně kdybych mohla promluvit ke svému osmnáctiletému já, určitě bych zmínila:

1. Ujasni si své priority 
Vím, že se to lehko řekne a hůř udělá, ale zjistěte, co je pro vás důležité. Já to také nevěděla hned a moje priority krystalizovaly roky. Nejlépe se mi o budoucnosti přemýšlelo na cestách, a tak můj seznam priorit vznikal během prozkoumávání asi sedmi zemí. Ať už jsem sledovala fotbal v italském Miláně, snídala na břehu jezera ve švýcarském Luganu, mrzla při procházce ve finských Helsinkách, nebo se úplně sama vypravila do Gruzie, vždycky jsem měla na mysli tuhle otázku: Co je pro mě v životě/práci důležité? Zjistila jsem, že zásadní roli v mém životě hraje poznání, autentické zkušenosti, cestování, a tomu jsem schopna a ochotna podřídit na určitou dobu vše. 

Jakým způsobem si odpovíte na tuhle otázku je jen na vás. Piště si seznamy, mluvte o tom s lidmi, cokoliv. A to nejdůležitější poselství - jednoduše běžte tam, kam vás táhne srdce.

2. Najdi si povolání, které bude v souladu s tvými prioritami 
Životní priority a povolání musí být v souladu. Vegan asi nemůže pracovat ve steakhousu, takže pokud chcete třeba cestovat a zároveň pracovat, tak si musíte vybrat takové zaměstnání, při kterém bude reálné tento životní styl vést. Mystele na to. 

Znamená následovat své touhy pracovní změnu o 180 stupňů? No a? Nikde už dneska není psáno, že musíte pracovat v oboru, který jste vystudovali. Ani já se tím neomezovala.

3. Na druhou stranu, neodcházej od rozdělené práce
Pokud zjistíte, že váš život absolutně neodpovídá tomu co chcete, neváhejte to změnit. Pokud ale máte rozdělaný nějaký velký projekt, zkuste ho nejprve dokončit. Já si svou novou životní cestu našla zhruba čtvrt roku před koncem magisterského studia. Nějakým způsobem jsem ukončila studijní povinnosti, ale státnice jsem v červnu neudělala.

Přede mnou byla představa léta stráveného u studia. Navíc jsem měla pocit, že mě to bude strašně zdržovat od toho, co doopravdy chci. Za osm týdnů, během kterých jsem se učila na opravné státnice, jsem měla tisíc a jedenkrát chuť se na všechno vykašlat a školu nedodělat. Ani nevím jak, ale nakonec jsem to vydržela. Státnice jsem udělala v září a už teď můžu říct, že jsem za to neuvěřitelně vděčná. Neztratila jsem dva roky své snahy a kdo ví, třeba mi ten titul někdy k něčemu bude.

4. Opravdu, ale opravdu to nebude lehké
Jedna velké změna znamená spoutu dílčích změn. Ať už se rozhodnete pro cokoliv, vždcky to bude něco nového, za hranicemi vaší “komfortní” zóny. Chcete víc peněz ušetřit na věci, které mají smysl? Pak se budete muset každý den zapřít a neutrácet tak jako obvykle. A změnit tyhle návyky není úplně lehké. 

Pokud jste si vybrali práci v oboru, který je pro nás nový, nebude to lehké. Budete se muset hodně snažit a učit po večerech, abyste brzo byli na slušné úrovni. Studujte, učte se a vzdělávejte. Pořád.

5. Hledej způsoby, jak prorazit a uplatnit se
Souvisí to s předchozím bodem. Vzdělávání, četba, rozšiřování obzorů, to je nejlepší životní investice. Budete pak mnohem flexibilnější a schopnost naučit se rychle novou dovednost je také hodně cenné. A víte co? Nemyslím si, že by to byla otázka nějakého talentu, nýbrž je to jen a pouze o cviku, opakování a učení. Je to získaná dovednost.

Určitě navštěvujte i různé konference, vzdělávací kurzy, sledujte zajímavé lidi. To všechno vás může obohatit. A pokud jste již na cestě prorazit v určitém oboru, k nezaplacení jsou nejrůznější stáže ve firmách. Díky stáži totiž můžete své dovednosti prohloubit, a zároveň je pak opřít o pořádný základ při pohovoru do práce.

6. Zkus nad věcmi přemýšlet v dlouhodobém horizontu a buď trpělivá
Prací strávite 1/3 svého produktivního života, proto je velmi důležité udělat tu správno volbu. Já rozhodně nechtěla dělat něco, co mě bude štvát. Měla jsem na výběr a volbu udělala. 

7. Buď upřímná
Především sami k sobě, ale například také k zaměstnavateli. Pokud prozatím nemáte odvahu jít na volnou nohu, už na pohovoru do firmy  se podělte o své sny a vize. Protože pokud vás nebudou chtít podpořit, tak nemusí. Neztrácejte ale svůj a jejich čas budováním vztahu, který nemůže fungovat.

8. Neztrácej víru, protože jedna vlaštovka jaro nedělá 
Neklesejte na mysli při dílčím neúspěchu. I kdyz mě se to taky dlouho nedařilo. Neměla jsem dodělanou školu, nedostala vysněnou práci, musela jsem být trpělivá, počkat si na jiné příležitosti a najednou mi připadal můj život jako ten nejhorší na světě.


A s tím souvisí i poslední rada, vlastně citát, který mám velmi ráda. Že nejtemnější chvíle nastává vždy před úsvitem.

Ztratila jsem se a zase našla. A blog toho všeho bude opět součástí

Nemohli jste to přehlédnout, blog byl hodně dlouho mrtvý. Pokud bych se chtěla vymlouvat, tak řeknu, že za to mohla spousta okolností. T...


Nemohli jste to přehlédnout, blog byl hodně dlouho mrtvý. Pokud bych se chtěla vymlouvat, tak řeknu, že za to mohla spousta okolností. Ticho na příjmu měl však na svědomí jeden jediný faktor - já.

Potřebovala jsem se soustředit na jiné, "důležitější", věci. Rozhodla jsem se, že žurnalistiku nechci dělat, našla vášeň v IT a kódování webů, dodělala výšku, přestěhovala se, získala práci v IT, pak odešla z firmy, přešla do jiné... Ale všechno to dalo dokonalý smysl, všechno mi to zapadlo. Před dlouhou dobou jsem měla sen, zkusit žít jako digitální nomád.

K tomu jsem přizpůsobila život, našla povolání, se kterým by to šlo zkloubit. A po roce dřiny? Jsem na půl cesty ke svému cíli. Mám milovanou práci, která mě obrovsky rozvíjí, dobré zázemí. Teď už jenom potřebuji vytrvat a sbírat zkušenosti, zkušenosti a zkušenosti. A pak se budu moct vydat na svou první velkou cestu. Nezávislá na místě, čase ani práci. Tak, jak jsem o tom vždy snila a dále sním.

Soustředění na jené věci mělo také za následek, že poslední rok jsem nikam nevyrazila, ale to mi zase pomohlo organizovat si víkendové výlety po Česku. A spousta z nich doopravdy stála za to.

Nicméně i tohle se změní, protože se letos vydám opět do Norska.  A vlastně taky do Finska, Švédska, Dánska, se zastávkou v Pobaltí a tak. :) Na přelomu července a srpna si splním další sen, podívám se na Lofoty, a taky bájný Nordkapp. Moc se těším.

A na co se letos těšíte vy?

České Švýcarsko: Poklad s jedním velkým ALE!

Pojďme nahlédnout do tohoto krásného koutu České republiky (dojmy + miniprůvodce) Neuvěřitelně fotogenický kus České republiky. Krásná ...

Dojmy + průvodce České Švýcarsko
Pojďme nahlédnout do tohoto krásného koutu České republiky (dojmy + miniprůvodce)
Neuvěřitelně fotogenický kus České republiky. Krásná příroda, dechberoucí vyhlídky a ten klid! České Švýcarsko je nádherné a nepopsatelné. Dneska se do něj spolu podíváme a já vám poradím, jak si jej užít na maximum v jednom jediném dni. 

NP České Švýcarsko
NP České Švýcarsko
České Švýcarsko jsme začátkem května navštívili s Jirkou a oba jsme se shodli, že jaro a podzim jsou nejlepší období, kdy národní park navštívit. České Švýcarsko si můžete užít na 100 procent i za jeden den.

Miniprůvodce na jeden den
Doporučuji si zajistit ubytování v nedalekém Děčíně, nejlevněji vyjde například přes Airbnb. Když si ráno přivstanete kolem 7 a chytnete autobus do Jetřichovic, možná uvidíte z první vyhlídky pomalu se rozpouštějící mlhu.  

V Jetřichovicích vystoupíte na zastávce Hostinec a najdete rozcestník u Informačního centra, od kterého se vydáte po červené značce do samého srdce národního parku. Velmi brzy narazíte na první vyhlídku, která se jmenuje Mariina a nachází se na blízké skále. 
Cestou na Mariinu vyhlídku
Výhled z Mariini vyhlídky na Růžovský vrch
Tyhle vyhlídky mají jedinou nevýhodu, musíte se pořád škrábat nahoru a sotva popadáte dech, odměna za námahu je však královská. Dominantou této procházky je zajisté Růžovský vrch, který vypadá trochu jako Osamělá hora.
Cestou na Velimíninu stěnu

Po červené značce dojdete také k Vilemínině stěně, navštívíte Skalní kapli i pozůstatky hradu Šaunštejn, kteří dřív využívali lupiči jako úkryt. Zhruba v polovině cesty budete míjet Mezní louku, ale po těch kilometrech v nohách a nastoupaných metrech na vyhlídky už se budete těšit na cíl cesty - Pravčickou bránu. Tu na fotce nemám (vybitý foťák), ale můžete se podívat alespoň na video od Jirky, který celý náš výlet natočil. 


V těsné blízkosti Pravčické brány stojí Sokolí hnízdo, což je zámek, restaurace a zároveň největší zklamání celého našeho výletu. Po náročném dni si chcete dát dobré jídlo, ale dostanete studené "něco" jako ze čtvrté cenové. Podle jídelního lístku to měl být guláš za 150 Kč. Fakt, že široko daleko není další restaurační zařízení, byl na kvalitě servisu znát. 

Cestou k Pravčické bráně
Shrnutí

České Švýcarsko je jedno z nejzajímavějších míst u nás, na jednodenním výletě, který popisuji, našlapete něco okolo 18 kilometrů mírně náročným terénem. Stihnout se to dá úplně v pohodě a kolem sedmé - osmé stihnete autobus ze zastávky Hřensko, Pravčická brána až do Děčína. 

Cesta za novým cílem, aneb jak jsem zjistila, že se nechci živit žurnalistikou

Za fotku děkuji Jirkovi Já vím, já vím. Zase jsem nebyla skoro dva měsíce v kontaktu. Během té doby se událo strašně moc věcí. Když to...

Za fotku děkuji Jirkovi
Já vím, já vím. Zase jsem nebyla skoro dva měsíce v kontaktu. Během té doby se událo strašně moc věcí. Když to vezmu kolem a kolem, už od léta jsem si prošla velmi důležitými zkouškami. Všechno začalo na konci srpna, kdy jsem se ocitla jako single žena a začínala zase od znova. A co se vlastně dělo tak zásadního?

Ocitnout se single asi není pro většinu nic moc pozitivního. Já tenhle fakt pozitivně brala (respektive jsem se jej snažila nehodnotit) a přede mnou se rozprostíral úplně nový obzor. Po čtyřech letech ve vztazích jsem se měla osamostatnit a existovat sama.

Co čert ale nechtěl, záhy po rozchodu mi do cesty nastrčil dalšího chlapa. Hodně jsem se zamilovala, bylo to komplikované, ale nakonec to "naštěstí" nevyšlo. Náš rozchod mě hodně bolel, ale překonala jsem to. Po přiměřeně dlouhé odmlce jsem s tímto mužem opět v kontaktu. Jsme přátelé a občas vedeme obohacující rozhovory, o které bych nechtěla přijít. 

No a proč to "naštěstí" nevyšlo? Protože jsem hloupá - velmi rychle jsem zapomněla na svou vizi, na to, co jsem chtěla úplně na začátku - být sama. Teď už to vím, v hloubi duše cítím, že nejsem připravená na vztah. Přesněji řečeno, okolnosti tomu nejsou nakloněny. 

Těmi okolnostmi myslím především fakt, že stojím na důležité křižovatce svého života a nemám na vztah čas (a také nechci, aby mě v mých rozhodnutích nějaký muž ovlivňoval). Končím vysokou školu a dál jít v akademické kariéře neplánuji. Od listopadu tedy intenzivně přemýšlím, kam chci svůj život směřovat a co chci dělat, o čemž jsem vám také psala článek.

Za půlrok snažení mám celkem jasno. Uvědomila jsem si, že nechci dělat žurnalistiku. Psaní mě baví, dokud je to můj koníček a dokud mě do toho nikdo nenutí. Psaní je prostředek mého vyjádření, skrze psaní jsem v kontaktu s vámi všemi. Ale psaní se nemůže stát zdrojem mé obživy. Proč? Já ani pořádně nevím, nemám k tomu žádný objektivní důvod. Nicméně to v hloubi duše cítím a začala jsem se rozhlížet po jiném oboru.

Po všemožných náhodných setkáních, seznámeních a "náhodách" jsem dospěla k závěru, že bych mohla zkusit něco z oblasti informačních technologií. Že to zní naprosto šíleně a mimo? No, já vím... :) Ale víte, jak to je? Když se chce, tak všechno jde. 

S touhle myšlenkou na IT jsem začala koketovat někdy na přelomu prosince/ledna a od té doby jsem ušla kus cesty. Tuto myšlenku jsem přeměnila v činy. Detaily si ale nechám do dalšího článku, bude vás to vůbec zajímat? :)

Ultimátní průvodce: 12 hodin v Helsinkách

Minulý podzim jsem si ze svého tripu Pobaltím odskočila na 12 hodin do Helsinek. Samozřejmě jsem se do toho města okamžitě zamilovala a...


Minulý podzim jsem si ze svého tripu Pobaltím odskočila na 12 hodin do Helsinek. Samozřejmě jsem se do toho města okamžitě zamilovala a dnes vám přináším ultimátního průvodce, jak využít tak krátký čas v tomto neuvěřitelném městě na maximum.
Přístav v Helsinkách
Co musíte vědět
Helsinky jsou finským hlavním městem, ale založili je Švédové v roce 1550. Pokud se vydáte na delší návštěvu Finska, vaše první kroky zřejmě povedou právě sem. Nebo si můžete jako já "odskočit" do Helsinek na čumendu z Pobaltí. Z estonského Tallinu denně vyplouvá soustu trajektů přímo do Helsinek. Zpáteční lístky můžete nakupovat na těchto stránkách již od 15 euro, ale musíte to kontrolovat často a mít štěstí na slevu. Běžná cena se pohybuje okolo 25 euro. Jo a symbolickým zvířetem města je údajně veverka, dobrý že? 

Jak se pohybovat po městě
V případě rychlé denní návštěvy je ve vašich možnostech chodit všude pěšky. Centrum je celkem malé a všechno máte pohromadě. Na větší výlety za město není čas, tudíž je lístek na MHD zbytečný.

Co musíte vidět
Z helsinského přístavu se dostanete po pobřeží do centra města zhruba po 20 minutách chůze. Jako první zřejmě půjdete obdivovat běloskvoucí helsinský Dóm na Senátním náměstí, přístav s mnoha loďkami, potom pravoslavný Chrám věčného spánku Panny Marie a za návštěvu stojí také námořní obranná pevnost Suomenlinna. 
Přístav v Helsinkách
Přístav
Chrám věčného spánku Panny Marie
Dóm
Z centra města se můžete pomalu přesouvat do městské části Töölö, jedné z nejbohatších částí celého Finska. Zde můžete vidět Olympijský stadion a v parku Sibéliův monument. 
Olympijský stadion
Sibéliův monument
Den zakončíte krásnou procházkou podél moře a můžete si užít výhled na noční centrum města.


Kde jíst a pít
O skvělé finské kavárně jsem vám už psala článek tady. V Good Life Coffee vás rozhodně nenechají ani o žízni, ani o hladu.




Cestování není otázkou peněz, ale odvahy

Do titulku pro tuto recenzi jsem příhodně vybrala citát od mého oblíbence Paula Coelha. Velmi dobře si totiž vzpomínám na svou první ce...


Do titulku pro tuto recenzi jsem příhodně vybrala citát od mého oblíbence Paula Coelha. Velmi dobře si totiž vzpomínám na svou první cestu do zahraničí, kdy jsem se cítila nesvá a vystrašená, protože jsem neměla tušení, jak to všechno zvládnu. A co teprve ten stres před první velkou sólo cestou. Kdybych si předtím měla možnost přečíst knihu Cestování – Nejlepší životní investice, řada věcí by pro mě byla jednodušší. Nechyběla by mi odvaha.

Lukáš Kerhart je muž věkem mladý, ale prožil si toho tolik, že by mu mohl závidět leckterý důchodce. Jeho zážitky jsou opravdu neuvěřitelné. V knize se můžete například dočíst příběh o organizovaném gangu zločinců, který mu ukradl všechny peníze z jeho českého účtu. Lukáš si následně musel najít dvě práce, jelikož banka mu byla schopná vrátit peníze až po několikaměsíčním vyšetřování. Na druhou stranu píše Lukáš i o desítkách inspirativních lidí, které potkal a vyjmenovává příležitosti, které získal jenom díky svým cestám.

Celou recenzi najdete na blogu Neoluxor.

Kolik to stojí? Prodloužený víkend ve Stockholmu

Tři noci a čtyři dny celkem jsem strávila ve švédském hlavním městě - Stockholmu. Jelikož bylo jedním z mých novoročních předsevzetí na...


Tři noci a čtyři dny celkem jsem strávila ve švédském hlavním městě - Stockholmu. Jelikož bylo jedním z mých novoročních předsevzetí na rok 2016 zkusit couchsurfing, drahý Stockholm poskytoval ideální příležitost jej vyzkoušet. 

LETENKY
Samozřejmě akční, zpáteční letenka Varšava - Stockholm za 250 Kč.

JÍZDENKY A DOPRAVA
Jízdenka Praha - Varšava byla opět akční, od Polskibusu za 270 Kč v obou směrech. Vůbec se nemusíte bát cestovat s tímto dopravcem, v autobuse je WiFi i zásuvky, takže to vám cestu hodně zpříjemní. Za cestu Olomouc - Praha jsem utratila 260 Kč. Tranfér z/na letiště stál v přepočtu 800 Kč, což hodně zabolí. Holt severské země nejsou nic levného.

BYDLENÍ
Poprvé okouším strasti i radosti couchsurfingu, tudíž mám bydlení a jídlo "zadarmo". O mé první couchsurferské zkušenosti se příště rozepíšu v samostatném článku. :)

Pokud ale preferujete více soukromí, posílám kredit 490 Kč na první bydlení od AirBnB.

ÚTRATA
Peníze jsem utratila hlavně za muzea, pohledy a kavárny. V přepočtu celkem 1 160 Kč.

KONEČNÉ ZÚČTOVÁNÍ
Dohromady celkem JENOM 2740 Kč. Důkaz, že cestovat se dá opravdu velmi levně. Nejlepší je, že už můžu srovnávat s jinými destinacemi. Norské Oslo na prodloužený víkend v minulém roce přišel asi na 4 400 Kč, což už je celkem velký rozdíl.

Já věřím

Předevčírem mi jeden kamarád napsal něco neuvěřitelného a krásného. "Za moje cestovatelské nadšení můžeš částečně ty. Máš v sobě ...


Předevčírem mi jeden kamarád napsal něco neuvěřitelného a krásného. "Za moje cestovatelské nadšení můžeš částečně ty. Máš v sobě neskutečný entuziasmus. Máš na mě stejný vliv, jako když jsem poprvé viděl Waltera Mittyho." Z těch slov jsem byla naprosto dojata.

Hlavou se mi začalo honit spousta myšlenek. Sama sobě jsem v duchu říkala, že tohle je důkaz mé správné cesty. Mám víru, která mi dává vytrvalost a sílu kráčet dál. 

Cestování mě neskutečně baví. Okamžiky štěstí, malé i velké zázraky a spojení se světem, to jsou pocity, které na cestách zažívám. Cestuji sama pro sebe, protože mě rozvíjí a baví. Primárně ze zcela sobeckých důvodů.

Pokud se ale ponořím hlouběji, tak zjišťuji, že ráda sdílím svůj malý cestovatelský svět s ostatními. A zrovna dnes cítím, že je ten správný čas, abych se podělila o výše zmiňovaný entuziasmus. O ten skvělý euforický stav, kdy si s dětskou nevinností myslíte, že zvládnete úplně cokoliv a kdykoliv se vám zamane. 

Protože nepotřebujeme motivaci, nepotřebuje si navzájem říkat, co a jak máme dělat. Každý z nás je jedinečná individualita, která si najde své způsoby a vlastní cestu.

Podle mě je nejdůležitější prosté sdílení. Sdílení zážitků, jak krásných, tak i těžkých, je motorem našeho pohybu. Žasneme nad vyprávěním druhých a uvnitř nás samotných se probouzí touha vidět, zažít, pocítit.

JÁ VĚŘÍM, ŽE...

- z vašeho vlastního nadšení pro věc vždy odskočí jiskřičky zájmu na jiné lidi, a díky tomu se rozhoří obrovský požár

- nadšení je neuvěřitelně nakažlivé

- nadšení nám otevírá srdce

- díky nadšení se cítíme šťastnější

- štěstí není závislé na vnějších okolnostech

- štěstí je skutečné, sdílíme-li ho s ostatními (Christopher McCandless)

- náhoda neexistuje, jen my nevidíme souvislosti

- psaní (travel)blogu má smysl, i kdyby měl pomoct jenom jednomu člověku 

- když se chce, tak všechno jde

- z každé situace si můžeme odnést pozitivní zkušenost

Na závěr přikládám odkaz na song (který se mnou SDÍLEL můj další blízký člověk), a který mi dokáže připomenout nadšení, s jakým jsem psala dnešní článek. Budu také nesmírně ráda, pokud se podělíte se mnou o svá nadšení a myšlenky, kterým vy sami věříte! :)













Stockholm, perla severu

Na severu Evropy jsem navštívila již hodně měst, třeba Oslo, Helsinki, Bergen, Ålesund, Stavanger atd. Všechna to jsou bezpochyby krásn...


Na severu Evropy jsem navštívila již hodně měst, třeba Oslo, Helsinki, Bergen, Ålesund, Stavanger atd. Všechna to jsou bezpochyby krásná města, ale jedno nad nimi dominuje. Ano, je to Stockholm. Miluji přístavy a miluji stará města. Stockholm obsahuje oboje a ještě něco navíc. Centrum města se rozkládá na několika ostrovech a to mu dodává jedinečnou atmosféru, kterou nemůžete nalézt nikde jinde.
Cesta letadlem byla naprosto pohodová
Královský palác

Loď Vasa, která ležela 333 let pod vodou ve stockholmském přístavu
Loď Vasa
Interaktivní hrátka pro návštěvníky musea Vasa
Nejstylovější kavárna ve Stockholmu je určitě Drop Coffee
Centrum města
Gamla Stan
Uličky Gamla Stan (Starého Města)
Nádvoří Královského paláce po setmění
Po západu slunce
Radnice ve Stockholmu
Metro ve Stockholmu je nejkrásnější, jaké jsem kdy viděla!
Město za slunečného dne
Socha bohyně Niké v Royal Academy of fine Arts
Stockholm