Když přijde konec světa

Hlavním hrdinou první dějové linky je muž beze jména, na začátku malá bezvýznamná postavička, zaměstnanec Sytému. Manželka se s ním rozvedla, děti nemá, žije jako většina Murakamiho hrdinů sám. Život si ale svým způsobem umí užívat. Miluje dobrou whiskey, klasickou literaturu, jazzovou hudbu a ve stáří by chtěl odjet do hor a učit se hrát na cello a mluvit řecky.

Jednoho dne však dostane nabídku na velmi dobře zaplacenou práci, obnáší to přeprání dat brainwashem a poté Systémem zakázaným shufflingem. V tomto bodě náš hrdina začíná rozkrývat děsivá tajemství a především svůj vlastní osud.

Druhá dějová linka, zdánlivě nesouvisející s prvním příběhem, vypráví o podivném Městě a jeho obyvatelích. Kdo sem vkročí, musí se zbavit svého vlastního stínu, aby o něco později ztratil vlastní duši. Lidé bez stínů a duší jsou tu svým způsobem šťastní, ale jsou uvězněni v nesmrtelnosti na samém Konci světa.

Jak se dostáváme dál dějem, zjišťujeme, že na osmadvaceti lidech provedl Systém pokusy a implantoval jim do hlavy zvláštní čip. Díky tomuto čipu mohli tito pololidé-polokyborgové provádět shuffling. Sedmadvacet jich však zemřelo, naživu zůstal jediný, náš bezejmenný. Druhá dějová linka odhaluje tajemství jeho mozku. Ten řídí čip a Město je místem jeho představ a imaginací. Zároveň mu ale hrozí, že se bezejmenný navždy propadne do Města na Konci světa, odkud už není cesty zpět. Příběh je bojem hlavního hrdiny o samotnou existenci.

Murakami mistrně využívá prostoru pro představy a iluze. To nám později dokazuje také v knize Kafka na pobřeží. Proplétání dvou dějových linek, reálného světa se světem přestav, vynesl jeho románům zařazení do oblasti magického realismu. Avšak Konec světa a hardboiled wonderland není lehce zařaditelná kniha, je to směs detektivky a science fiction, ve které můžeme najít také prvky kyberpunku.

Hodnocení: 100%