Za fotku děkuji Jirkovi Já vím, já vím. Zase jsem nebyla skoro dva měsíce v kontaktu. Během té doby se událo strašně moc věcí. Když to...

Cesta za novým cílem, aneb jak jsem zjistila, že se nechci živit žurnalistikou

neděle, května 15, 2016 Unknown 14 Comments

Za fotku děkuji Jirkovi
Já vím, já vím. Zase jsem nebyla skoro dva měsíce v kontaktu. Během té doby se událo strašně moc věcí. Když to vezmu kolem a kolem, už od léta jsem si prošla velmi důležitými zkouškami. Všechno začalo na konci srpna, kdy jsem se ocitla jako single žena a začínala zase od znova. A co se vlastně dělo tak zásadního?

Ocitnout se single asi není pro většinu nic moc pozitivního. Já tenhle fakt pozitivně brala (respektive jsem se jej snažila nehodnotit) a přede mnou se rozprostíral úplně nový obzor. Po čtyřech letech ve vztazích jsem se měla osamostatnit a existovat sama.

Co čert ale nechtěl, záhy po rozchodu mi do cesty nastrčil dalšího chlapa. Hodně jsem se zamilovala, bylo to komplikované, ale nakonec to "naštěstí" nevyšlo. Náš rozchod mě hodně bolel, ale překonala jsem to. Po přiměřeně dlouhé odmlce jsem s tímto mužem opět v kontaktu. Jsme přátelé a občas vedeme obohacující rozhovory, o které bych nechtěla přijít. 

No a proč to "naštěstí" nevyšlo? Protože jsem hloupá - velmi rychle jsem zapomněla na svou vizi, na to, co jsem chtěla úplně na začátku - být sama. Teď už to vím, v hloubi duše cítím, že nejsem připravená na vztah. Přesněji řečeno, okolnosti tomu nejsou nakloněny. 

Těmi okolnostmi myslím především fakt, že stojím na důležité křižovatce svého života a nemám na vztah čas (a také nechci, aby mě v mých rozhodnutích nějaký muž ovlivňoval). Končím vysokou školu a dál jít v akademické kariéře neplánuji. Od listopadu tedy intenzivně přemýšlím, kam chci svůj život směřovat a co chci dělat, o čemž jsem vám také psala článek.

Za půlrok snažení mám celkem jasno. Uvědomila jsem si, že nechci dělat žurnalistiku. Psaní mě baví, dokud je to můj koníček a dokud mě do toho nikdo nenutí. Psaní je prostředek mého vyjádření, skrze psaní jsem v kontaktu s vámi všemi. Ale psaní se nemůže stát zdrojem mé obživy. Proč? Já ani pořádně nevím, nemám k tomu žádný objektivní důvod. Nicméně to v hloubi duše cítím a začala jsem se rozhlížet po jiném oboru.

Po všemožných náhodných setkáních, seznámeních a "náhodách" jsem dospěla k závěru, že bych mohla zkusit něco z oblasti informačních technologií. Že to zní naprosto šíleně a mimo? No, já vím... :) Ale víte, jak to je? Když se chce, tak všechno jde. 

S touhle myšlenkou na IT jsem začala koketovat někdy na přelomu prosince/ledna a od té doby jsem ušla kus cesty. Tuto myšlenku jsem přeměnila v činy. Detaily si ale nechám do dalšího článku, bude vás to vůbec zajímat? :)

14 komentářů:

  1. Vzhledem k tomu, že se taky plánuju přesunout z humanitního oboru do IT a už se to vlastně pomalu děje, tak ano, zajímá mě to. :- ) A doporučuju kurzy od Czechitas, super způsob, jak se za den a skoro zadarmo naučit spoustu věcí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Juhů :) No Czechitas samozřejmě znám, už jsem poněkud dále v tom procesu :) Ale jsem ráda, že to někoho bude zajímat. :)

      Vymazat
  2. Páni, tak to gratuluji! Naprosto tě chápu - směr žurnalistika byl vždycky můj sen. Jakmile jsem ale zjistila, jak to funguje v novinářské branži, změnila jsem názor ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Taky mě to zajímá. A hodně štěstí za svými sny. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Hrozně se v tom článku vidím. Mám to ve své podstatě dost podobně. Poslední dva roky procházím poměrně zásadní proměnou. Na vztah jsem po rozchodu nebyl připravenej. Do toho se připletla věc s úmrtím otce. Nevěděl jsem kam svěřovat, co bych mohl dělat atd. Teď už se do toho (snad) pomalu začínám dostávat.

    Podle mě je to hrozně o tom zkoušet různé možnosti. Pak jedině poznáš, kde se spálíš a kudy to naopak jde. Průser je, že se toho spousta lidí bojí a dávají přednost jistotě. Já se teď snažil prorazit s články pro jeden významný online magazín. A ačkoliv to nakonec padlo, dalo mi to cenné zkušenosti do budoucna :)

    Přeji, ať se daří a tvůj blog jde do sledovaných. Líbí se mi. Píšeš skvěle :)


    Lamičův blog

    OdpovědětVymazat
  5. docela ti rozumím:) po čtyřech letech na VŠ jsem se rozhodla skončit a přesunout se k jinému oboru. hodně jsem nad tím přemýšlela, že prakticky dělám něco, co mě ve finále tolik nenaplňuje a v budoucnu to dělat nechci. půl roku mi trvalo se rozhodnout jestli do toho skutečně jít. a můžu říct, že když jsem se rozhodla pro změnu, tak se na všechno daleko víc těším a mám skutečnou radost z toho, co mě čeká:)
    a tak nějak mi k tomu pomohla knížka Cestování - nejlepší životní investice, o které si psala:)

    OdpovědětVymazat
  6. Mám dost podobný příběh, dokonce i z osobního života :) Já se dala na cestu digitálního marketingu, protože se zde můžu rozvíjet bez hranic a to mě baví :) Myslím, že všeobecně IT je naše budoucnost :) Bohužel, možná bohudík jsem si toto uvědomila teď v 21 letech a mám pochybnosti o tom, jestli vůbec má smysl, pokračovat na magisterský titul.

    OdpovědětVymazat
  7. Řekla bych, že se to stává zjistit po x letech studia, že to není to pravé ořechové. Také se mi to stalo :-) Já studovala překladatelství. A teď nabídky překládat poctivě odmítám :-) Člověk se za ta léta změní. Nebo pochopí, že praxe je něco jiného než teorie ve škole. Nebo pochopí, že to, že ho baví psát, ještě neznamená, že žurnalistika je ten pravý způsob. Ale nikdy jsem nelitovala, že jsem studovala to, co jsem studovala. Dalo mi to hodně... Tak přeji hodně štěstí!

    OdpovědětVymazat
  8. Už když jsem viděla titulek, tak jsem měla pocit, že to bude přesně o tom samém, čím si teď procházím já a o čem chci napsat článek "Co mám sakra dělat se svým životem?". Tvůj blog jsem objevila až nedávno, takže jsem si teď zpětně přečetla tvůj článek z listopadu a u jednoho odstavce jsem věděla, že každé slovo z něho přesně sedí i na mojí situaci. Ironií ale je, že zatímco ty a většina komentujících se přiklání k tomu IT, tak já od něj tak trochu utíkám. Ono jsem hned ze začátku vlezla na IT školu a pak jsem zjistila, že jí tak nějak nezvládám. Takže jsem docela zvědavá na ten další článek, jestli jsi nenalezla jinou cestu k IT. Tahle moje cesta na škole skrz jedničky a nuly (doslova), limity, matice a proradný shell je docela nic moc.
    NikaV

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    2. Doporučil bych rozhodně IT nevzdávat. Mám spoustu přátel, kteří studují IT a jsou znechuceni i přesto, že předtím byli nadšení programátoři. Ale je to jen škola...IT je koníček než práce. Nesmíš to brát jako zdroj peněz, ale jako něco, k čemu když sedneš, tak máš pocit, že tě to dělá šťastnou....A to ti škola nikdy nepřinese...takže doporučuji se nevzdávat se a spíš formou sebevzdělávání se dále IT věnovat :)

      Vymazat
  9. Podle mě je super, že sis to takhle všechno vyjasnila! :) Věřím, že přechodu na IT nebudeš litovat. :)
    Nic víc k tomu asi nemůžu napsat, poněvadž tohle jde zatím trochu mimo mě. :) Každopádně se vším, hodně štěstí! :)
    DENYII

    OdpovědětVymazat
  10. Držim palce se změnou, já se sice živím tak nějak ve svym oboru, ale někdy přemejšlim, že jsem měla jít do něčeho jinýho a teď taky začínám s jiným oborem, takže nikdy není pozdě ani jako děsně stará matka :-)

    OdpovědětVymazat
  11. držíme palce!
    Navštívte aj náš blog, na ktorom nájdete okrem inšpirácie aj mnoho iného! Motivácia, vzťahy a iný pohľad mladého páru na svet, ako taký! http://www.waveofreality.com

    OdpovědětVymazat