Sedím si tak v mém milovaném podniku Cafe New One v Olomouci, popíjím obrovské latéčko, pojídám borůvkový cheesecake a je mi báječně. J...

O ztrátách, novém životě a pocitu, že se všechno děje tak, jak má

čtvrtek, září 03, 2015 Zuzana 21 Comments


Sedím si tak v mém milovaném podniku Cafe New One v Olomouci, popíjím obrovské latéčko, pojídám borůvkový cheesecake a je mi báječně. Je to trochu paradox, vzhledem ke všem událostem, které se mi za poslední dobu staly, a které by jiní lidé označili za špatné.

Co se vlastně všechno stalo? Začalo to pravděpodobně úmrtím našeho kocourka Foresta, o kterém jsem vám už říkala. To byl ale jenom začátek, změnily se totiž další věci. Tak třeba ta, že jsem se rozešla s Vítkem. Už spolu z mnoha různých důvodů netvoříme pár. No a nakonec jsem také přišla o práci. Tohle všechno se stalo během pár dní, ihned za sebou. 

Takové věci se nepochybně dějí, jenomže tohle přišlo všechno tak nějak rychle. Ráda bych vám teď nějak popsala své pocity, protože jsou hodně zvláštní a sama jsem ze své reakce na to všechno dost překvapená.

KLID
Dokážete si představit, že v takové situaci cítíte klid? Já už ano, protože ho právě zažívám. Věřím jednoduše tomu, že se všechny ty věci dějí, protože mají. Věřím v jejich vyšší smysl. Věřím, že náhody neexistují, jen my nevidíme souvislosti.

NEHODNOTÍM A PŘIJÍMÁM SITUACI
Souvisí s tezí, že věci se dějí, protože mají. Tím pádem se snažím na všechno nahlížet neutrálně. Nehodnotím, zda-li je to špatně, nebo dobře. Ono to prostě jenom je. Když se mi podařilo toto pochopit, tak se mi opravdu ulevilo. Člověk se pak nemusí zbytečně zabývat něčím, co stejně nezmění a využívá energii lepším způsobem. Nelitujte toho, co bylo, nebojte se, co bude, ale soustřeďte se na TEĎ. To je jediný skutečný okamžik.

NOVÉ OBZORY A MOŽNOSTI
Když už o všech věcech přemýšlím, tak v nich vidím možnosti. Ztratila jsem práci? Tak mám možnost si teď najít jinou, lepší! Už nemám přítele? Pro mě OBŘÍ příležitost zůstat teď sama, zase trochu povyrůst a někam se posunout. Ale hlavně? Udělat další krok mimo komfortní zónu a cestovat sama! Ani nevíte, jak po tomhle strašně toužím. Vydat se sama do neznáma, otestovat své limity a spoléhat se jenom sama na sebe. Zmocnil se mě jednoduše pocit, že věci jsou v pohybu, vidím potenciál pro transformaci a sebezdokonalování. Jsem šťastná a vděčná....

P.S. Máte rádi fotografie? Tak to určitě nepřehlédněte můj INSTAGRAMkde se objevují fotografie, které jinde neuvidíte.

21 komentářů:

  1. Zuzko, stavíš se k tomu naprosto báječné. A přestože si myslím, že za pár dnů optimismus trochu sejde z mysli, určitě to zvládneš. Sama jsem po rozchodu měla podobný pocit klidu a "příležitostí". Jsem si jista, že se této jisté svobody a volnosti chopíš správně. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc za podporu! :) Já už to píšu s nějakým časovým odstupem, ale určitě se mi občas stane, že se trochu polituju... Ale doufám, že to bude minimálně a teď jsem jednoduše vděčná za to, jaké to je :)

      Vymazat
  2. Zuzko, stavíš se k tomu naprosto báječné. A přestože si myslím, že za pár dnů optimismus trochu sejde z mysli, určitě to zvládneš. Sama jsem po rozchodu měla podobný pocit klidu a "příležitostí". Jsem si jista, že se této jisté svobody a volnosti chopíš správně. :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Zuzi, s timhle pristupem urcite bude brzy lepe! Na co se pitvat v necem, co se uz stejne stalo, lepsi investovat energie do vsech tech super veci, co te cekaji!

    OdpovědětVymazat
  4. Moc ráda čtu takové články, ze kterých na mě dýchne fakt, že i v těch nejtěžších situacích, v situacích, které nám zpřeházejí život, lze nalézt klid a mír. Nejlepší jsou opravdu ty okamžiky, kdy se přihodí něco, co by ostatní považovali za tragédii, ale my v hloubi duše víme, že přesně takhle je to správně (jo, třeba když mě vyhodili od státnic :-)). A bylo jich víc. Nejsilnější zážitek jsem kdysi popsala na svém blogu. Bylo to v době, kdy jsem studovala v Jordánsku, vyrazila během svátků do Egypta za svou velkou láskou a měla jsem co dělat, abych se dokázala vrátit zpátky. Byla jsem bez peněz, hladová a žíznivá, ale potkala jsem spoustu neznámých lidí, kteří mi nezištně pomohli. A už na tom trajektu zpět jsem ten klid cítila. Věděla jsem naprosto přesně, že přesně tohle jsem ještě před odjezdem chtěla zažít... protože jsem předtím o tom napsala takovou prapodivnou báseň :-) (ten článek je případně tady: https://zitjak.wordpress.com/2014/03/06/dhahab-aneb-jak-se-dostat-z-egypta-bez-penez-2-cast/). Nemyslím si, že takový optimismus vyprchá. Alespoň mě se to nikdy nestalo. Jen prostě zase budeme cítit to, co obvykle - ty naše touhy a strachy. Tyhle vypjaté chvíle jsou ale úžasnou příležitostí nalézt to, co nás umí dělat šťastnými. A že to nezávisí vůbec na ničem. Jen na přijetí situace (https://zitjak.wordpress.com/2013/10/04/jen-jediny-krucek-ke-stesti/), nebo - když je to příliš těžké - na trochu toho soucitu a pochopení, který můžeme sami sobě nabídnout. V srpnu jsem to taky zažila a bylo to neuvěřitelné. Tentokrát to nepřišlo samo jako na tom trajektu, už to si to umím navodit i sama, když se přestanu bránit tomu, čemu bych se normálně bránila. A když jsem ochotná být v onome TEĎ :-) (https://zitjak.wordpress.com/2015/09/03/srpen-v-tom-nejak-nemel-jasno-aneb-o-jednom-zkolabovanem-programu/). Promiň za tolik odkazů, ale jinak by to byl sakra dlouhý komentář! :-)) Ať se Ti daří a všechny ty sny, ke kterým se Ti teď otevřela cesta, se TI i vyplní. Ale oni se stejně vždycky nějak vyplní, když jsou pro nás extra důležité :-) Také zkušenost :-))) Jen sakra nevím, kde jsem o tom kdy psala. Určitě xkrát .-))))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc za odkazy, přečetla jsem si je... Vidíme spoustu věcí dost podobně! A díky za tenhle komentář, zase mi věci dávají větší smysl! :)

      Vymazat
  5. To jsou teda zprávy :( Tak chyť příležitost za pačesy a šup někam do neznáma, dokud tě nic nesvazuje :)

    OdpovědětVymazat
  6. Obdivujem ten pokoj, lebo byť v tvojej situácii, určite stresujem, depkárčim a som na dne :D Ale svojím pohľadom na veci si mne samej otvorila trochu oči, hlavne tým názorom, že treba brať veci neutrálne. A je pravda, že keď sa jedny dvere zatvoria, druhé sa otvoria a neznamená to koniec všetkému. Takže ďakujem, ani nevieš ako som tento článok potrebovala, aby som otvorila oči a nevnímala svet tak čierno :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že jsem ti, byť jenom malinko, nějakým způsobem pomohla :) Pak jsem šťastnější a vděčnější ještě víc <3 :)

      Vymazat
  7. Ajajaj, tak to mě mrzí :( Ale je moc fajn, že se k tomu stavíš takhle. Mně se taky po škole zrovna nedařilo v práci a to jsem brala jako znamení, že se nemám už dál rozmýšlet a odjet pryč a teď jsem za to moc ráda. Souhlasím s tím, že všechno se děje z nějakého důvodu... Dělej to, co tě dělá šťastnou! Přeju hodně úspěchů ;)

    OdpovědětVymazat
  8. Tak máš můj velký obdiv, fakt je super, že se k tomu takle stavíš. :) Všechno mě samozřejmě moc mrzí, ale ten tvůj postoj, jak se k tomu stavíš je stejně super. Jen tak dál, všechno zlé je pro něco dobré. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Líbí se mi jak to bereš - hodně lidí by se sesypalo a nezvládlo tolik smutku a náporu najednou. Jsi vážně dost silná osobnost a doufám, že ti tenhle optimismus vydrží co nejdéle! Držím palce :)

    http://inkablogger.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  10. je mi to líto :(( ale jsem ráda, že to vidíš tak dobře! :)) jsem ráda, že na tom hledáš výhody... jsi silná :)) přeji ti hodně štěstí s tím cestováním na vlastní pěst, také jsem o tom začala uvažovat, ale teď budu mít školu, tak třeba někdy jindy :))

    OdpovědětVymazat
  11. Hezký večer Zuzi, vše již bylo řečeno ostatními a tak se připojují jen skromným dovetkem: Rád čtu tvůj blog plný zážitků, informací a spousty pozitivního myšlení! Jsi príma "vlčice" a držím palce na dalších neznámých cestách a vždy ať se vrátiš domů v pohodě a šťastná.
    Ahoj....

    OdpovědětVymazat
  12. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  13. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  14. Ja som od januára nastúpila do novej práce, tá stará ma už hrozne vyčerpávala a nevedela som to tam vydržať, plus som mala obrovský pocit nedocenenia vlastných schopností. Nie je jednoduché začínať zase odznova v úplne novom prostredí a zaúčať sa a byť zase sa neskúsenú, ale cítim sa lepšie, práca ma neubíja a viem, že zmena bola nutná. Minulý rok som tiež začala a rovno aj ukončila jeden krátky vzťah, zaľúbená som bola desne, ale nemalo to budúcnosť, tak načo to ťahať a síce to bolelo zo začiatku, ale teraz sa na to pozerám s nadhľadom a viem, že to tak malo byť. Na náhody už tiež neverím, nie po tom všetkom, čo som v živote zatiaľ videla a zažila a to mám len 26, ale aj tak na náhodu neverím. A nič si z toho nerob, odo mňa pýtajú občiansky ešte stále a kamarát mi tipol 17 rokov a považuje ma vzhľadovo za decko, aspoň budeme dlhšie mladé.
    Bianka

    OdpovědětVymazat